- Pocit úzkosti a ohrožení vychází z evolučního vývoje člověka.
- Úzkostné poruchy jsou celosvětově rozšířeným stavem, podle Depression and Anxiety association of America se však pomoci dostane pouze cca 36,9 % nemocných.
- V terapii úzkostné poruchy je třeba zaměřit se zejména na psychoterapii a prvky psychohygieny.
Úzkost vs. úzkostná porucha
Úzkost je pro většinu lidí poměrně známým pojmem, a s úzkostnými pocity jste se někdy dozajista setkali i vy. Málokdo však ví, že úzkost jako taková nemusí být ničím patologickým – je to evoluční znak, který pomáhá člověku přežít a zahrnuje strach, obavy nebo předtuchy. Ve chvílích ohrožení představuje adaptační mechanismus, který vám pomůže vypustit vše okolo, zaměřit se na daný problém a efektivně mu čelit.
Proč se tedy úzkost často skloňuje v negativním smyslu? Stavy, které máte zřejmě na mysli, se označují jako úzkostné poruchy – oproti normální úzkosti však nemají žádný reálný podklad, objevují se i mimo stavy ohrožení a člověka tak po psychické i fyzické stránce značně vyčerpávají. Statistiky uvádějí, že s úzkostnými poruchami se potýká celosvětově na 374 milionů lidí, přičemž prudký nárůst byl zaznamenám zejména v době covidových opatření. Existuje mnoho typů úzkostných poruch, mezi ty nejznámější pak patří panická porucha, sociálně úzkostná porucha, obsedantně kompulzivní porucha (OCD) nebo hypochondrická porucha.
Jaké jsou symptomy úzkostné poruchy?
Úzkost se může u každého jedince projevovat jiným způsobem. Vstupuje sem mnoho faktorů, jako je např. věk, emoční vyzrálost, přidružená onemocnění nebo i aktuální životní situace. Nejtypičtější je intenzivní pocit obav a strachu, které však často nemůžete racionálně přiřadit ke konkrétnímu stresoru. Z duševních projevů může úzkost způsobit např.:
- neklid
- podrážděnost
- potíže se spánkem
- pocit ztráty kontroly
- bolest bez zjevné organické příčiny
Protože psychika je pevně propojena s fyzickým zdravím, pocit úzkosti se velmi často promítá i do této stránky. Typické je bušení srdce, zrychlený dech, pocení, hučení v uších, nevolnost nebo chvění. Dlouhodobě pak může být úzkostná porucha spojena s poklesem funkce imunitního systému, pálením žáhy, bolestmi hlavy, blokádami v oblasti krku, nebo třeba i skřípáním zubů. Jak již bylo zmíněno, její projevy mohou být opravdu velmi pestré.
Jakou může mít vznik úzkostné poruchy příčinu?
Na základě výzkumů nelze jednoznačně určit původ rozvoje úzkostné poruchy, a s velkou pravděpodobností tomu tak nebude ani v budoucnu – jedná se totiž pravděpodobně o souhru více faktorů, které se logicky budou u každého jedince do jisté míry lišit. Rizikovými faktory mohou být:
- dlouhodobý stres
- dysfunkční vztahy (partnerský, rodinný, pracovní…)
- traumatické zážitky z minulosti
- dysfunkční sociální prostředí
- určité povahové rysy (perfekcionismus, FOMO…)
- nedostatečná emoční gramotnost
- určitá onemocnění (chronická onemocnění, závislosti, posttraumatická stresová porucha…)
Jaká rizika neléčená úzkostná porucha představuje?
Jak již bylo zmíněno výše, chronická úzkost ovlivňuje vaši mysl i tělo po mnoha stránkách. Může negativně ovlivňovat vaši schopnost vést kvalitní život, bránit vám v dosažení kvalitního spánku, oslabit váš imunitní systém nebo vás zcela izolovat od okolního prostředí. Nezřídka může docházet také ke zneužívání návykových látek nebo i sebepoškozování, aby trpící člověk “unikl” realitě.
Jak probíhá léčba úzkostných poruch?
Terapie úzkostných poruch je komplexní, a cílí především na úlevu od nepříjemných symptomů a návrat do “normálního” života. Vyžaduje však aktivní spolupráci ze strany pacienta. Efektivními metodami jsou zejména:
1. Psychoterapie
Psychoterapeutická sezení nabídnou člověku s úzkostnou poruchou nové a nezúčastněné pohledy na jeho stav, což mu může pomoci uvědomit si jisté souvislosti či spouštěče. Zároveň se učí lépe pracovat se svými emocemi, což může v budoucnu zabránit dalšímu relapsu (znovuvzplanutím stavu, který člověka již zasáhl v minulosti, v tomto případě tedy úzkostná porucha).
Jaké formy psychoterapie jsou nejčastěji využívané, a jak probíhá první sezení? Dozvíte se v článku Jak pečovat o své duševní zdraví? Vsaďte na psychoterapii
2. Duševní hygiena
V rozvoji nebo naopak terapii úzkostné poruchy hraje velkou roli současný životní styl, pracovní, výživové nebo spánkové návyky apod. Podstatou je naučení schopnosti efektivního zvládání stresu, a prevence jeho hromadění nad určitou mez, kdy se zvýší riziko opětovného rozvoje úzkostné poruchy. Tyto praktiky mohou sloužit také jako záchranný mechanismus v době akutního stresu, kdy pomáhají ztišit bouřlivou reakci organismu a racionálně zhodnotit danou situaci.
Mezi efektivní metody patří např.:
- meditace
- dechová cvičení
- pravidelný spánkový režim
- vyvážená strava
- vyvarování se nadužívání alkoholu, kofeinu nebo kouření
- fyzická aktivita
Zajímá vás téma psychohygieny více do hloubky? Pak si přečtěte článek Psychohygiena: cesta za duševním zdravím
3. Medikace
Výše zmiňované metody mohou být terapií samy o sobě, a v některých případech se tak k léčbě pomocí medikamentů vůbec nepřistupuje. U závažnějších stavů mohou psychiatři předepsat látky z řady tzv. anxiolytik, což jsou nejčastěji benzodiazepiny, buspiron, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo noradrenalinu (SNRI). Konkrétní látka vždy závisí na stavu daného jedince, přidružených onemocněních atd.
Je však třeba poznamenat, že v případě léčiv se zpravidla jedná o krátkodobou úlevu, která může zajistit např. odeznění nejzávažnějších symptomů, lepší spolupráci v terapii atd. Z dlouhodobého hlediska je však nutné naučit se základní techniky psychohygieny a také navštěvovat psychoterapeutická sezení.
Co si z toho vzít?
Úzkost jako taková má z evolučního hlediska v lidském prožívání své místo, problém však nastává v případě, že trvá dlouhodobě nebo vzniká bez racionálního důvodu. V takovém případě se jedná o úzkostnou poruchu, která může negativně ovlivnit psychické i fyzické zdraví, a způsobit neschopnost vést normální život, izolaci, zneužívání návykových látek či sebepoškozování.
Za vznikem úzkostné poruchy často stojí řada faktorů, a ke správné diagnostice je třeba vždy vyhledat odborníka, který vyloučí přítomnosti jiných duševních onemocnění, kterých může být úzkostná porucha součástí. Při léčbě tohoto stavu se využívá psychoterapie a také základních prvků psychohygieny, kdy se pacient učí efektivně zvládat stresové situace, porozumí svým emocím a předchází tak rozvoji dalších epizod úzkostné poruchy. V závažných případech mohou být využita také léčiva, z dlouhodobého hlediska je však i zde nezbytné zaměřit se na výše zmíněné metody léčby.
